V nejbližší době nejspíše odzvoní kuřákům a ti si budou muset hledat novou cestu ke svému nikotinu. Není to možná ani tak vzdálená historie, neboť neustálé tlaky na to, abychom vyhnali kuřáky z veřejných míst, z restaurací a jiných společných prostorů, se nezadržitelně blíží. Měli bychom se tedy na tuto skutečnost připravit velice důkladně. Jednou z ideálních možností by mohla být elektronická cigareta, která nemá tak devastující účinky na vaše zdraví, ani na vaše okolí.
Ještě donedávna se zdálo nemožné, že by jakýkoli předmět mohl levitovat. Zcela jednoduchý přístroj, který může sestavit v podstatě každý, tuto domněnku vyvrátil. Zařízení sestává z několika přilehlých trojúhelníků sestrojených z dřevěných tyček a alobalu. Nad konstrukcí jsou nataženy tenké měděné dráty. Přístroj váží jen několik gramů a je připojen na zdroj vysokého napětí, jaký lze získat ze starého televizoru nebo vyřazeného počítačového monitoru.
Třicátá léta dvacátého století byla velkou dobou obojživelných letadel. V době rychlých proudových letounů upadl tento konstrukční typ poněkud v zapomnění. Zdá se, že nyní je nejvhodnější doba pro jejich návrat. Perspektivní oblastí využití je například likvidace velkých požárů. Amfibie neboli letadla schopná přistávat a případně i plout po hladině byla ve dvacátých letech minulého století jedním z důležitých vývojových směrů letecké dopravy.
Čaj. Potěcha smyslů, nápoj intelektuálů. Elixír života. Zchladí i zahřeje. Vynikající lék, ale především kulturní nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let. Čaj o páté. Čajovna. Vůně a nezaměnitelná chuť na jazyku. Liou Sie doporučuje pít čaj, „když tiše prší v bambusovém háji za jarních večerů s milými přáteli a něžnými dívkami“. Lev Nikolajevič Tolstoj říkal, že bez čaje nemůže pracovat, a podle básníka Lu Yue „se při čaji zapomíná na hluky a strázně světa“.
Už sám název vystihuje její podstatu. Arabsky sahara znamená poušť. V tomto případě největší poušť na světě. Je fascinující, okouzlující a krutá. A přece stojí za to ji poznat. Říká se, že člověk, který jednou Saharu navštíví, se navždy stává jejím zajatcem. Chce se znovu a znovu vracet do tohoto nekonečného prostoru. Protože, jak napsal americký spisovatel a znalec strastí, které poušť přináší, Paul Bowles, „absolutno nelze vyčíslit žádnou hodnotou“.
Co to jsou mangrovy? Mangrovy tvoří nejrůznorodější, nejsložitější a také nejužitečnější ekosystém na Zemi. Mangrovníkové lesy ponořené ve slané vodě slouží jako útočiště bezpočtu jedinečných živočichů. Bývaly doby, kdy mangrovy pokrývaly tři čtvrtiny mořského pobřeží v tropických a subtropických oblastech. Dnes jich zůstala sotva polovina a z nich ještě polovina je ohrožena. Tato přírodní bariéra je však i nadále jedním z nejproduktivnějších ekologických společenství na světě podobně jako tropické pralesy.
Magrovy jsou porosty stálezelených stromovitých bažinných rostlin, které se táhnou na velké vzdálenosti na plochých a bahnitých mořských pobřežích a při ústích řek. Druhově bohaté jsou zvláště v indomalajsijských, ale i v jihoamerických končinách. Při odlivu jsou vynořeny nad vodou, při přílivu bývají až po koruny zality vodou.
Hlavním obyvatelem tohoto bohatého ekosystému je mangrovník, španělsky mangle. V jazyce guaraní, kterým hovoří původní obyvatelstvo jihoamerických zemí, toto slovo znamená pokroucený strom. Charakterizuje to zřejmě spletité a pokroucené kořeny, kterými se některé druhy mangrovníků vyznačují.
MÍRNÉ KLIMA, KLIDNÉ MOŘE
Mangrovníkové lesy pokrývají 60 až 75 procent mořských pobřeží a asi 181 000 km2 světové pevniny. Vyskytují se zhruba ve stovce zemí. Biology a ekology odjakživa fascinuje nevídaná schopnost mangrovníků přizpůsobovat se slanému prostředí s nedostatkem kyslíku. Kořeny často rostou ve slaných bahnitých vodách. V některých oblastech se proto mangrovníkovým lesům říká slané lesy. Aby se těmto podivuhodným stromům v tak nepříznivém prostředí dařilo, potřebují mírné klima s teplotami kolem 20 °C, klidné moře a alespoň občas sladkou vodu z řek a dešťů. Takové podmínky panují v oblastech mezi 25. stupněm severní a 25. stupněm jižní šířky, zejména na tropickém a subtropickém pobřeží Afriky, Ameriky, jižní Asie, pacifických ostrovů, Karibiku a Austrálie.
SLOŽENÍ
Hustý porost tvořící tento biotop vypadá na první pohled chaoticky, ale ve skutečnosti se vyvíjí a roste podle určitého řádu. Jednotlivé rostliny vytvářejí pásma podle toho, jak jsou odolné vůči pravidelnému přílivu slané vody. Nejlépe snáší sůl mangrovník černý (Avicennia germinans), nejhůře bílý (Laguncularia racemosa), který proto roste pouze na vyvýšených místech. Kromě soli musí mangrovník čelit i bahnité půdě. V zásadě jsou mangrovníky na tento život dobře uzpůsobeny. Chůdovými kořeny jsou upevněny v podkladu a dýchacími kořeny si opatřují kyslík, na který je tu půda velmi chudá. Aby přežily ve slaném prostředí, vytvořily si mangrovníky zvláštní systém dýchání, kterým čelí nedostatku kyslíku, protože některé jejich části jsou trvale ponořeny pod vodou. Například v kořenech mangrovníku černého jsou dýchací trubice, tzv. pneumatofory, které vyčnívají nad vodu. Červený mangrovník dýchá pomocí tzv. čočinek neboli průduchů, které má v části kořenů nad vodou. Těmito otvory přijímá strom kyslík a rozvádí ho do kořenů pod vodou. Slanému prostředí jsou přizpůsobeny i listy. Mají zvláštní žlázy, které jsou schopny vylučovat nadměrnou sůl.
Závod o přizpůsobení vyhrává mangrovník červený (Rhizophora mangle), který dobře snáší slanou vodu a navíc mu nevadí nedostatek živin, bahnitá půda ani nedostatek kyslíku z půdy, protože horní část kůlovitých kořenů mu pomáhá v dýchání. Díky těmto tenkým, klenutým kořenům přežívá na samém okraji mangrovů. Zvláštním druhem mangrovníku je Pellicera rhizophorae, který se vyznačuje rozvětveným systémem silných kořenů, z nichž mnohé trčí do vzduchu.
Další trik mangovníků, jak přežít, souvisí s jejich rychlým a bezpečným rozmnožováním. Převislá semena klíčí už na stromě. Jakmile spadnou do vody, plavou na hladině a přežívají, dokud se nedostanou na vhodné místo.
Jeden mangrovníkový les může tvořit i přes 100 bažin a může v něm růst několik desítek vodních rostlin přizpůsobených k životu v tomto slaném ekosystému.
FAUNA
Lesní labyrinty netvoří pouze mangrovníky. Ve vzduchu, na zemi a ve vodě žije v mangrovech více než sedm desítek rostlinných a živočišných druhů. Společně s různými druhy půd a vod vytvářejí jedinečné prostředí s neuvěřitelnou biologickou různorodostí.
Savci, plazi, obojživelníci, ryby, korýši, ptáci a mnoho dalších živočichů nachází v těchto lesích bohatý zdroj potravy a útočiště. Mohou se tam v klidu množit a vychovávat potomky daleko od nebezpečí hrozícího na otevřeném moři nebo ve vnitrozemí. Pro žádný jiný biotop není příznačná taková různorodost mořských a suchozemských živočichů, ať už zde tráví celý život nebo jen určité období.
Některé druhy žijí v mangrovech trvale. Některé nikdy neopouštějí bahno, jiné se pohybují mezi kořeny a korunami stromů. Mangrovy ožívají také díky častým návštěvníkům. S přílivem připlouvají mořští živočichové, například motýlkovci nebo krabi, po zemi přicházejí savci, například mývali krabožraví, makakové či drobní hlodavci, a do korun stromů usedají papoušci, holubi, volavky, kormoráni, krahujci nebo třeba orlovci říční.
Obyvatelé mangrovů se o svůj životní prostor dělí po vrstvách. V nejvyšší vrstvě, v korunách stromů, žijí ptáci, kteří slétají do nižších vrstev pouze za odlivu, který obnažuje bohatý zdroj potravy.
Jejich sousedé, hmyz, se většinou ukrývají před sluncem a za potravou vyrážejí až v noci. Společně s ptáky obývají koruny stromů také ještěrky, hadi a opice. V nižších vrstvách se to hemží různými druhy savců. Mezi kořeny v místech, kam proniká mořská voda, se daří řasám a četným bezobratlým, především krabům, ale i některým vzácným živočichům, například drobné hermafroditní rybce z rodu halančíků Rivulus marmoratus. Nejbohatší život je pod vodou, v níž se společně s rybami, řasami a medúzami pohybuje bezpočet drobných organismů.
OHROŽENÍ
Mangrovy, kdysi označované za neužitečné pustiny, jsou dnes považovány za velmi cenný ekosystém. Přesto jsou ohroženy. Podle zprávy FAO z roku 2003 se celková plocha mangrovníkových lesů na celém světě a s ní i zelené plíce planety za posledních dvacet let zmenšily přibližně o 25 procent. Ničení magrovů má navíc vážný ekonomický a sociální dopad na obyvatelstvo, které je na nich závislé. Úbytek mangrovů rychle postupuje. Na vině je zabírání pobřežních oblastí pro výstavbu, rozvoj zemědělství, zvyšování těžby mangrovníkového dřeva a především budování dalších a dalších farem na chov garnátů. S rozšiřováním nádrží pro chov garnátů je spojeno kácení stromů, přehrazování přirozených přítoků sladké vody a znečišťování ekosystému chemickými látkami používanými při chovu.
Z ekologického i ekonomického hlediska jsou mangrovy velmi cenným ekosystémem. Důvodů, proč bychom je měli chránit, je řada. Tyto mnohotvárné lesy tvoří přirozenou hráz bouřím a hurikánům. Slouží jako chovná stanice pro mořské živočichy, kteří jsou základem světového rybolovu. Filtrováním látek škodlivých pro životní prostředí zabraňují mangrovy pronikání odpadu a sedimentů do jiných biotopů, mimo jiné do korálových útesů.
Mangrovníkové lesy jsou nepostradatelným článkem potravního řetězce. Jako příklad lze uvést list mangrovníku, který spadne do slané vody. Zakrátko se na něm uchytí bakterie, které ho postupně rozloží. Pak poslouží jako potrava garnátovi, a ten ho do životního prostředí vrátí v podobě výkalů a odumřelých buněk. Těmi se živí měkkýši a mořští červi. Někdy list odnesou proudy a v moři se pak stane potravou vyšších živočichů. Je docela dobře možné, že některá z potravin, kterou konzumujeme jako zdroj proteinů, v určité fázi své existence prošla právě mangrovníkovým lesem.
Obyvatelé mangrovů
MUY INTERESANTE, Madrid
MUŽI A ŽENY
Mohou být partnery, kolegy, ale také soupeři. Kdo má v těchto vztazích převahu? Jsou ženy stejně schopné jako muži, neschopné, nebo mají prostě jiné nadání a jiné schopnosti? Mohou být ženy a muži přáteli? Jediná věc, kterou mají muži a ženy společnou, je to, že náleží ke stejnému živočišnému druhu. Jinak jsou zcela odlišní. Stejně jako se liší vnějšími pohlavními znaky, liší se i stavbou a funkcemi mozku. Výsledkem jsou jiné hodnoty, jiné schopnosti, jiný způsob vnímání, jiné priority a dokonce i odlišné řešení běžných denních situací. Ženy kritizují muže, protože jsou necitliví, nepozorní, neposlouchají, co jim sdělují, chybí jim vřelost a soucit, nedávají dostatečně najevo svou lásku a spíše než o milostné vztahy stojí o sex. Muži kritizují ženy, protože špatně řídí auto, neumějí číst v mapě, mají špatný orientační smysl, zbytečně moc mluví a spíše než sex je zajímá láska.
LEVÁ A PRAVÁ HEMISFÉRA
Rozdílný vývoj má kořeny až v paleolitu. Muži museli v tvrdých podmínkách prokazovat lovecké a bojové schopnosti. To vyžadovalo hrubou sílu a bezcitné jednání. Ženy chránily oheň, sbíraly plody a staraly se o děti, starce a nemocné. Struktura mozků se už od prehistorických dob vyvíjela odlišně. Za to, že ženy jsou emotivnější, dokáží se vcítit do pocitů druhých, vycítit náladu, snáze projevují vlastní city a také jsou verbálně schopnější a nadanější na jazyky, může jejich levá mozková hemisféra a lepší vzájemné propojení obou mozkových polokoulí. Už v dětském věku se u nich rozvíjí levá hemisféra rychleji než u chlapců. Proto začínají děvčátka mluvit dříve a lépe než chlaci (mimochodem ordinace logopedů jsou plné především chlapců), dříve čtou a mají nesporně větší nadání pro cizí jazyky. U chlapců se naopak rychleji vyvíjí pravá hemisféra, která je rozhodující pro prostorové a logické vnímání. Dalo by se říci, že prostorová představivost a orientace jsou výsadní doménou mužů. Proto jsou nesporně lepší ve stavění kostek či v matematice a v dospělosti jsou například daleko častěji úspěšnými architekty. Ženám muži většinou oprávněně vyčítají, že opravdu neumějí číst v mapách. Není to tím, že by v mapě skutečně nedokázaly číst nebo neuměly najít cíl cesty. Téměř nepřekonatelným problémem pro ně je orientovat se, natočit mapu správným směrem.
SPOJE MEZI HEMISFÉRAMI
Je pravda, že ženy mají mozek menší než muži. Neznamená to však, že méně kvalitní. Velmi důležité jsou spoje mezi oběma hemisférami – svazek nervových vláken (corpus callosum), takzvaný vazník. Ten umožňuje vzájemnou komunikaci levé a pravé hemisféry a přenos informací mezi nimi. Jak zjistil Roger Gorski z Kalifornské univerzity v Los Angeles, je tento svazek nervových vláken v mozku žen silnější než v mozku mužů. Podle něj má žena až o třicet procent více spojů mezi pravou a levou mozkovou polokoulí než muž. Může za to především ženský hormon estrogen, který podněcuje nervové buňky k vytváření většího množství spojů jak v mozku, tak mezi hemisférami. Větším počtem spojů se dá vysvětlit i takzvaná ženská intuice a typická schopnost žen dělat více věcí najednou.
JEDNO PO DRUHÉM
Na rozdíl od žen muži více věcí najednou nezvládnou. Mozek mají naprogramovaný tak, že se dokážou soustředit vždy jen na jeden úkol. Není to tím, že by horovali pro systematičnost. Prostě to nedokážou. Nedokážou žehlit nebo číst noviny, dívat se na televizi a ještě při tom konverzovat. Jejich mozek je specializovaný a má méně nervových vláken spojujích pravou a levou hemisféru. Vaří-li muž podle receptu, nemluvte na něj. Nedokáže číst recept, vařit a zároveň vás poslouchat. Zatímco žena dokáže pochodovat s kartáčkem na zuby po bytě, utřít při tom prach, udělat další věci a zuby si dokonale vyčistit, muž stojí obvykle v mírném předklonu třicet centimetrů od umyvadla a nanejvýš pohybuje hlavou vpřed a vzad proti kartáčku. Doporučuje se na něj při tom nemluvit.
SPECIALIZOVANÝ MOZEK
Jak už bylo řečeno, mozek mužů je vysoce specializovaný, a proto dokáže výborně oddělovat a ukládat informace. Po práci dokáže muž odložit problémy stranou až do druhého dne. Žena to neumí. Problémy jí probíhají stále hlavou a zbaví se jich tím, že o nich mluví. Hovoří-li žena o své práci, nesnažte se jí radit, přerušovat ji nebo s ní dokonce problémy řešit. Ona totiž řešení nehledá. Myslí nahlas. Potřebuje se vypovídat a tím si problémy ujasnit nebo odložit.
VYJADŘOVÁNÍ
Muži hovoří spíše v krátkých větách. Výroky orientují na řešení problému a přímo k věci. Používají výrazy jako „určitě, nikdy, aboslutně“, čímž zdůrazňují svou autoritu. Někdy to umožní rychle a ú spěšně uzavřít obchodní jednání, v řadě případů, kde je třeba diplomacie, komunikace a vcítění, naopak jednání nezvládají. Také v domácí komunikaci užívají jiných forem než ženy. 1. Udělej mi kávu. 2. Uvař mi kávu, prosím. 3. Udělala bys mi kávu? 4. Mohli bychom si dát kávu? 5. Což takhle dát si kávu? 6. Bylo by báječné dostat kávu. Z uvedených příkladů by první dva použil výlučně muž, třetí je použitelný pro obě pohlaví. Další tři typy žádosti patří výlučně ženě, která má v řadě případů chuť na oznámení prvního typu „udělej mi kávu“ naštvaně odpověděť: „Udělej si ji sám.“ Přitom muž takto stroze formulovanou žádostí nic zlého nemyslí. Díky konstrukci jeho mozku se mu tento způsob vyjadřování zdá logický a normální. Ženy mluví emotivně, muži se vyjadřují přesně, ale mnohdy stroze až urážlivě.
GENETICKÉ ODLIŠNOSTI
Muž má chromozomy typu X a Y, zatímco žena má oba chromozomy typu X. Mužský zárodek dostává chromozom Y od otce a X od matky, dítě ženského pohlaví X chromozom od matky a další X chromozom od otce. Je prokázáno, že chromozom typu X předávaný otcem má vliv na city, intuici a schopnost komunikovat. Chlapci tento chromozom od otce vůbec nezískávají. Děvčatům, která ho dostávají do vínku vždy, umožňuje otcovský chromozom X daleko lepší start do života. Komunikovat se musí chlapci pracně učit a schopnost intuitivně jednat nezískají většinou vůbec. Je to obrovský hendikep, zvlášť v dnešní době, kdy dobrá komunikace s lidmi a schopnost empatie se považují za základní předpoklady dobrého manažera.
MŮŽEME BÝT PŘÁTELÉ?
Nad otázkou, zda tak odlišné bytosti, jako jsou muž a žena, mohou být přátelé, se zamýšlí časopis Psychology Today. Podle něj tvrzení, že sexuální napětí ve vztahu mezi mužem a ženou ničí ryze přátelské vztahy, ztrácí aktuálnost. Tento předpoklad vycházel z historické situace, kdy se muži setkávali s ženami jen velmi zřídka, a pokud ano, pak proto, aby vstoupili do manželského svazku nebo alespoň navázali milostný vztah. Pro přátelské vztahy mezi muži a ženami nebylo ve společenském uspořádání místo. Neexistovala pro ně pravidla, zatímco romantický vztah známá a uznávaná pravidla historicky má, stejně jako od věků existují pravidla pro přátelství žen či kamarádství mužů. Dnes je situace odlišná. Muži a ženy spolu pracují, sportují, studují, setkávají se při nejrůznějších příležitostech. Podle psychologů je čisté přátelství mezi mužem a ženou už občas možné, i když je stále spíše výjimkou.
MÉDIA
Lví podíl na chápání či spíše nechápání přátelství mezi muži a ženami mají média. Prakticky ve všech filmech, ale i v literatuře se přátelské vztahy obvykle změní ve šťastnou či nešťastnou lásku nebo alespoň sexuální vztah. Podle psychologa Dona O`Meara z Raymond Walters College na cincinnatské univerzitě je proto třeba si ujasnit několik základních bodů.
SEX V PŘÁTELSTVÍ
O`Meara tvrdí že, mezi muži a ženami se ve vztahu byť kamarádském vždy objevuje láska. Může jít jen o lásku platonickou, bez sexuálního podtextu, alespoň na určitou dobu. Důležité je, že stačí podnět či vhodná situace a tento vztah se může pronikavě změnit. Většina dotázaných lidí také shodně vypovídala, že na počátku jejich přátelského vztahu byla sexuální přitažlivost. Téměř dvě třetiny připustily, že sexuální napětí nikdy z jejich vztahu nezmizelo, že ho naopak ozvláštňuje a zpestřuje.
MOC, NADŘAZENOST A POCHYBY
Moc a nadřazenost je zátěží, kterou si do jakéhokoli vztahu se ženami přinášejí obvykle muži. Je však prokázáno, že v přátelském vztahu se svého nadřazeného postavení zbavují snadněji než v manželství nebo romantickém vztahu. Každý přátelský vztah mezi mužem a ženou bývá navíc veřejností zpochybňován. Otázky typu „Jste skutečně jen přátelé?“ jsou běžné. Zdá se, že společnost na přátelství tohoto druhu ještě nedozrála, a pokud existuje, není jednoduché takovým přístupům čelit.
PŘÍNOS
Přátelské vztahy mezi mužem a ženou nejsou bez problémů, ale pokud se povedou, obohacují oba i společnost. Právě proto, že jsou tak odlišní. Zatímco ženy s ženami tráví čas hovory o všem možném, muži se svými kamarády chodí na fotbal, možná hrát tenis, squash či golf, ale úvahami a sdělováním pocitů se rozhodně nezabývají. Proto většinou muži hodnotí přátelství se ženami jako kvalitnější s tím, že jim dává pocit porozumění. Se ženami je to trochu jinak. Čekají však od mužských přátel porozumění podobně jako u svých kamarádek, a proto bývají zklamány. Muži to prostě neumí. Jejich mozek není vybaven na sdílení pocitů, neumějí se vcítit ani verbálně vyjádřit pochopení. V zásadě se proto dá shrnout: Muži se svěřují ženám. Ženy se svěřují také ženám. To, co ženy k mužů v kamarádském vztahu přitahuje, je kromě určitých zručností i pocit bezpečí, ochrany a veselého kamarádství. Většina žen přirovnává proto vztah k příteli ke vztahu k staršímu bratrovi. V pracovních vztazích lze takové přátelské vztahy maximálmě zhodnotit. Kombinují se v nich a doplňují přednosti jednotlivých pohlaví. Emotivnost, intuice, schopnost empatie a vyjadřovací schopnosti ženy s přesností, logikou a prostorovou představivostí muže. Rodí se neporazitelné týmy.
PSYCHOLOGY TODAY, Washington; MUY INTERESANTE, Madrid
Vůně je mocná a má na člověka velký vliv. Dokáže vyvolat chuť k jídlu, vzpomínky na to, co jsme zažili, vybaví nám v paměti konkrétní osoby, místa či situace. Je stále důležitějším nástrojem marketingu. V obchodech se objevují tenisové míčky vonící jako čerstvě posečená tráva, CD s vůní jahod, libá vůně se line dokonce i z počítačů.
Je dokázáno, že nakupující zákazníky podvědomě více přitahují voňavé výrobky než ty neutrální. Až donedávna zkoumali marketingoví obchodníci především vliv tvarů, barev a zvuků na naše chování v obchodech. Dnes jsou v centru zájmu vůně. Vliv vůní na kupující se zkoumal už v roce 1932. Tehdy bylo dáno do prodeje prádlo stejného druhy a kvality, ale některé mělo neutrální vůni a druhé vonělo po narcisech. Kupující zcela jednoznačně dávali přednost voňavému prádlu. Zcela nedávno jedno kasino v Las Vegas dokázalo zvednout výši sázek tím, že v herně rozšířilo stimulující vůně.
Příjemná vůně ovlivňuje zákazníky, takže v obchodech stráví delší dobu, a tak se zvyšuje pravděpodobnost, že si něco koupí. V některých obchodech se šíří relaxační vůně u pokladen, aby se lidé uvolnili a nesoustředili se na čekání. V obchodech s konfekcí je parfémovaný vzduch buď ventilován, nebo se vůně rozprašuje v malých kapičkách do okolí. Ve velkém pařížském obchodním domě Les Galleries Lafayette můžete cítit různé vůně podle sezony či druhu prodávaného zboží. O Vánocích tam voní jehličí a v oddělení s bílým prádlem levandule. Tyto vůně odpovídají logice věcí. Jakou vůní však provonět cestovní kancelář nebo banku? Proto odborníci vymysleli něco jako „čichový podpis“ a nabízejí, že vytvoří vůně odpovídající na míru určité značce, stejně jako tomu bylo kdysi s firemními logy.
Příjemně vonět může spousta věcí. Existují například CD a CD-ROMY s vůní jahod nebo limonády Coca-Coly, což by mělo působit hlavně na mladé lidi. „Čichový podpis“ by také mohl sloužit jako systém prevence proti pirátství tím, že by odhalil ničím nevonící kopie. Dokonce i peníze dnes mohou vonět. Důkazem je bankomat francouzské la Banque Populaire v Quercy a v Agenais, který vydává bankovky spolu s libou vůní. To však není zdaleka vše. Brzy si budeme moci koupit tenisové míčky s vůní čerstvě posečené trávy, a když rozbalíme krabičku, budeme si připadat, jako bychom byli časně zrána na některém z kurtů ve Wimbledonu.
Pokud je internet schopen přenášet obrázky a zvuky, proč by nemohl přenášet také vůně? Americká firma Digiscent vymyslela rozprašovač I-smell, který je připojen k počítači. Podle instrukcí z internetu by bylo možné vytvořit adekvátní vůni. A tak by se kolem nás mohly linout nejrůznější vůně podle toho, jaké internetové stránky si zrovna budeme prohlížet. Totéž by platilo pro videohry. Při řízení Formule 1 by byl cítit třeba spálený kaučuk, při videohře odehrávající se v pralese vůně tropických rostlin. Jednou se určitě budou posílat i aromatizované e-maily. Inženýři společnosti France Télécom R&D vymysleli rozprašovač obsahující třicet až padesát náplní s vůněmi. Bude připojen k počítači, a když kliknete třeba na obrázek jahody, počítač dá příkaz, aby se otevřela patřičná náplň a rozšířila jahodovou vůni.
Čichový marketing má stejné cíle jako jiné tradiční způsoby působení na kupující. Jde o to, aby si zákazník v podvědomí s něčím spojil určitou značku, a pak tuto představu vyvolávat co nejčastěji jistými smyslovými vjemy. Jedním z nich je čichový. Stará banka nebude chtít působit na své klienty stejným způsobem jako banka nová a dynamická. Poselství může sdělit slovy, tvary, barvami, zvuky nebo také vůní. Klasický nábytek a vůně krbu budou spíše odpovídat tradici než dynamice. Existuje však reálné nebezpečí, že jednoho dne budou lidé vůněmi přesyceni. Představte si, že se vůně vašeho těla smísí s vůní vašeho parfému a s úplně jinou průmyslově vytvořenou vůní prádla či oblečení. Pak se do toho přimíchá vůně banky, v níž se zastavíte, a vůně obchodu, ve kterém si koupíte třeba CD vonící po jahodách. Výsledek může být otřesný.
Čeští památkáři vytvářejí počítačové trojrozměrné kopie vybraných památek UNESCO. A to s neuvěřitelnou přesností desetin milimetru. Speciální scannery tak zaznamenají na vzácných sochách takřka každé zrnko – tím vzniká dokanalá dokumentace památek, která pomáhá restaurátorům při opravách. Pomocí scannerů je možné vytvářet perfektní kopie cenných památek; dokonalé repliky mohou obdivovat turisté a návštěvníci muzeí, originály můžou zůstat ve speciálních schránkách s konstantní teplotou a vlhkostí, aby došlo k co nejmenšímu poškození. To je případ např. sv. Ludmily a sv. Václava – soch z Karlova mostu. Kolem těch už prošly miliony návštěvníků a přečkaly stoleté rozmary počasí. Vzácným sochám ale čas a turisté ubližují – originály jsou naštěstí uloženy v depozitáři na Vyšehradě, bez deště a ptačího trusu.
V těchto dnech se na sochách objevily terčíky a vědci na sochy namířili speciální scanner s laserem a třemi kamerami. Památkáři totiž v rámci pilotního projektu mapují památky zapsané na seznamu UNESCO. Sgrafita v Litomyšli, náhrobky na pražském židovském hřbitově nebo znaky některých pražských domů. Počítačové modely se navíc dají znovu zhmotnit pomocí nejmodernější výrobní techniky, tzv. rapid prototypingu.
Výsledkem je pak dokonale věrná replika, ve které jsou zaznamenané všechny prostorové a povrchové informace. Je ale vyrobená z levnějších materiálů: „Vy můžete tuhle repliku poslat na výstavu po světě, aniž byste musel složitě řešit, která pojišťovna vám to pojistí,“ pochvaluje si vedoucí projektu Martin Dvořák.
Ekologická komise Akademie věd spustila nebývale ostrou kritiku Prahy za plány na likvidaci rozsáhlých zelených ploch, kde mají vyrůst nové budovy.
Čeští vědci varují, že na to doplatí mnozí Pražané, kteří už dnes žijí v místě s nejvíce znečištěním ovzduším v zemi: Děti budou častěji nemocné, umře více starších lidí.
Městské části v minulých měsících odeslaly magistrátu své podněty do nového územního plánu, který by měl platit od roku 2010. Některé z nich i přes odpor obyvatel navrhují změnit zeleň na obytné plochy.
Vznik takových návrhů svědčí o naprosté ignoraci základních funkcí zeleně v městských celcích,“ uvádí se ve stanovisku komise životního prostředí Akademie věd. Jejím předsedou je Radim Šrám, mezinárodně uznávaný specialista na sledování vlivu životního prostředí na zdraví obyvatel.
Pokud Praha své představy uskuteční, podepíše se to podle českých vědců za pár let na zdraví dětí i zvýšeným počtem úmrtí starších obyvatel.
„Projeví se v delším časovém období zhruba deseti let zvýšenou nemocností pražských dětí a narušením jejich imunity, zvýšenou nemocností a úmrtností dospělých na kardiovaskulární onemocnění, při tropických teplotách bezprostředně zvýšením úmrtnosti starších obyvatel,“ varuje komise.
Magistrát pokládá argumenty vědců za přehnané. „Praha naopak nové zelené plochy zřizuje,“ řekl Aktuálně.cz mluvčí magistrátu Jiří Wolf
Plány na změny územního plánu, které by měly hlavní město zbavit zeleně, kritizuje i Zuzana Drhová z magistrátního výboru pro územní rozvoj.
„Největší plochy k zastavění se otevírají na východě Prahy, kdy jen v oblasti Štěrbohol a Dubče se plánují změny na téměř 570 hektarů. O zelené plochy – ornou půdu, zahradnictví i lesní porosty by město mělo přijít také v oblasti Uhříněvsi, Sobína či Veleslavína a Vokovic,“ upozornila Drhová.
Podle ekologické komise Akademie věd se dokonce plánují stavby v chráněných oblastech, jako je například oblast Dívčích hradů nebo Vidoule v Praze 5. „Je to příklad pohrdání základními právy člověka, kam dnes řadíme i zajištění lidského zdraví a udržitelného rozvoje,“ nešetří kritikou čeští badatelé.
Praha 5 své plány obhajuje. „Máme tu spoustu volného místa a je lepší je zaplnit, než roztahovat město dál do šířky,“ citovaly nedávno Hospodářské noviny Elenu Lacinovou, vedoucí Odboru územního plánu páté městské části.
Podle ekologické sekce Akademie věd Praha přehlíží, jak velký význam má zeleň na zdraví lidí.
„Není to jen zachycování velkého množství prachu a dalších nečistot, ale také regulace vlhkosti ovzduší, vliv na nepříznivé tepelné režimy měst, snížení hlukové zátěže. Z dalších důležitých funkcí zeleně nelze opominout její rekreační roli, schopnost spotřebovávat oxid uhličitý a tím přispívat ke snížení klimatických změn a udržování biodiversity,“ uvádí se ve stanovisku vědců.
Vysazování stromů ve městech přitom může snížit znečištění ovzduší drobnými částicemi prachu až o čtvrtinu. Konstatuje to i studie, na kterou upozornilo únorové vydání ekologického zpravodaje Evropské komise v Bruselu
Vzrostlá zeleň působí podle českých vědců jako filtr, který zachycuje část velmi jemného prachu. Ten představuje největší zdravotní riziko. Dráždí a poškozuje dýchací ústrojí a vážou se na něj další škodliviny včetně rakovinotvorných látek.
„Výsledky výzkumu prokazují vliv jemných částic prachu na zvýšení výskytu dýchacích onemocnění u dětí, jako jsou bronchitidy, nebo astma. U dospělých se zvyšují výskyt nemocí srdce a cév, i úmrtnost,“ varují vědci.
Zdroj: www.aktualne.cz