Chytrá hlava

Už sám název vystihuje její podstatu. Arabsky sahara znamená poušť. V tomto případě největší poušť na světě. Je fascinující, okouzlující a krutá. A přece stojí za to ji poznat. Říká se, že člověk, který jednou Saharu navštíví, se navždy stává jejím zajatcem. Chce se znovu a znovu vracet do tohoto nekonečného prostoru. Protože, jak napsal americký spisovatel a znalec strastí, které poušť přináší, Paul Bowles, „absolutno nelze vyčíslit žádnou hodnotou“.

TUAREGOVÉ

Nepřízni saharského podnebí se dokázali dokonale přizpůsobit Tuaregové. Ze zvířat velbloudi. Tuaregové pocházejí ze severoafrického pobřeží a na jih emigrovali v několika vlnách sedmým stoletím počínaje. Velbloudy, kteří tradičně slouží Tuaregům jako dopravní prostředek a v minulosti i dodnes jako nosiči břemen, sem zavedla egyptská dynastie Ptolemaiovců v druhém století př. n. l. Jsou to zvířata obzvlášť dobře přizpůsobená životu na poušti. Mají chundelatou srst, která je chrání před sluncem, dlouhé silné nohy se širokými chodidly jim usnadňují chůzi po nepevném písku a oči jim chrání dlouhé řasy. Jako zásobárna potravy slouží velbloudovi jeden nebo dva hrby. Jednohrbý velbloud se nazývá dromedár, dvouhrbý drabař. Když zvíře hladoví, tuk z hrbu se mu začne vstřebávat do těla a při jeho trávení vzniká tekutina. Proto velbloud dlouho vydrží bez vody. Jakmile se mu však naskytne příležitost, žíznivě pije. Dnes v pouštních karavanách velbloudy většinou nahradily nákladní automobily a z karavan se staly konvoje. Národ Tuaregů je roztroušen mezi Mauretánií, Alžírskem, Libyí, Burkinou Fasso, Čadem, Mali a Nigerem. Většina Tuaregů žije v Mali a Nigeru. Dochází tu k neustálým konfliktům černých obyvatel s „bělochy“, jak říkají Tuaregům, kteří jsou z etnického a kulturního hlediska berberského původu. V poušti se však nepokojům příliš nedaří. Hlavním úkolem všech, bez rozdílu barvy pleti, je přežít. Nejcennější je voda. Ti, co nežijí kočovným způsobem, žijí na okraji pouště v chatrčích z propleteného rákosí. Základem života je přístup ke studni jako zdroji vody, stádečko koz a zahrádka s několika fíkovníky, vinnými keři a datlovými palmami. Ve vesnici bývá i madrasa neboli škola, kde se vyučuje korán. Nepříliš ortodoxně, protože tady, v tvrdých pouštních podmínkách, žije islám přátelsky spolu s pradávnými vírami, jako je například víra v yennum ,zlé duchy, kteří žijí a zjevují se vesničanům na poušti.

KRUTÁ KRÁSA

V pravé poledne, když sluneční paprsky dopadají kolmo na zem, je Sahara nejkrutější. Jako by chtěla potvrdit legendu, že egyptský bůh Slunce Amon-Ra se zrodil právě tady. Uprostřed nedohledného regu – plošiny pokryté zrnitým pískem a poseté černým kamením, poskytne úlevu jen rozvětvená koruna akácie. Pouze tento rostlinný druh spolu s tu a tam roztroušenými křovisky odolává horkému peklu. A to jen díky tomu, že její kořeny sahají ve fantasmagorické změti až do chladnějších a vlhčích vrstev zemské kůry. Zdejší podnebí není suché. Je klasifikováno jako supersuché. Sahara je nejteplejší a nejsušší oblastí na zemi. Navíc tu vanou vysušující větry, proti nimž není obrany – chamsim, samum, shiroko a ghibli. Pomáhá jen šátek přes ústa, tak jako se halí Tuaregové.

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY

Sahara se prostírá napříč celou severní Afrikou v délce 4500 až 5000 kilometrů od západu k východu – od Atlantského oceánu až k Rudému moři a od severu k jihu od Atlasu a Středozemního moře k oblasti savan v Súdánu v délce 1500 až 2000 kilometrů. Zasahuje Egypt (90 procent země), Alžírsko (čtyři pětiny země), Libyi, Mali, Maroko, Mauretánii, Niger, Súdán, Čad, Tunisko a Západní Saharu. Z velké části je tvořena plochou pískovcovou tabulí. Od jihovýchodu k severozápadu se zvedá přes 2500 kilometrů dlouhý Středosaharský práh, prekambrické podloží pokryté vulkanickými horninami, který se dělí na několik pohoří. Ahaggar v jižním Alžírsku se vypíná až do výšky 3002 m n. m. (hora Tahat), Tibesti s nejvyšším vrcholem Sahary Emi Koussi (3415 m n. m.), poněkud nižší je Tassili n´Ajjer, Air (ve středním Nigeru, nejvyšší hora Gréboun dosahuje výšky 1944 m) Tademaitská plošina a Ennedi. Teploty jsou tu extrémní. Od prudkých denních veder přesahujících i 50 stupňů Celsia k velkému nočnímu chladu kolem nuly a v zimě je tu i mráz. Teplotní výkyvy jsou částečně způsobeny i neexistencí mraků, které nezastíní sluneční žár a ani v noci nezadrží teplo. Dlouhá suchá řečiště směřující z pohoří, takzvaná vádí, jsou památkou na to, že Sahara kdysi byla bohatá na vodu a pokrytá zelenou vegetací. Ještě před 6000 lety se tu rozkládala jezera, řeky, lesy i louky. Teprve po odeznění poslední doby ledové se tu vytvořila pustina. Dnes jsou jedinými pozůstatky života v Sahaře oázy a okolí Nilu. Oázy čerpají vodu z podzemních pramenů probublávajících na povrch. Některé z těchto podzemních zásob tvoří tzv. předvěká voda, která spadla před mnoha tisíci lety jako déšť a uvízla mezi neprostupnými vrstvami skal hluboko pod zemským povrchem. Jednou z velkých oáz je například Tafilelt v Maroku. Leží na jihovýchodě země a tvoří ji několik opevněných obchodujících vesnic uprostřed palmových hájů. V osmém až desátém století byl Tafilelt dokonce nezávislým královstvím se vzkvétajícím karavanním obchodem. V oázách a zúrodněném okolí Nilu žije dnes asi 14 ze 16 milionů obyvatel Sahary. Zbytek dva miliony tvoří kočovníci (převážně Tuaregové). Odvíváním jemného písku vznikají ploché štěrkové pouště. Na východě Sahary známé jako serir, na západě pod názvem reg, kamenitá poušť hammada a putující dunová pole erg.

STARÉ UMĚNÍ

Na pískovcové plošině Yuf Ahakitu existuje život. Svědčí o tom poletující ptáci, ještěrky i stopy větších živočichů, gepardů a gazely. Život tu existoval i dříve. Na jedné ze skal jsou na sobě navrstveny těžko identifikovatelné rytiny z různých období. Odhaduje se, že kresby hrochů a žiraf pocházejí z období mezi 18 000 a 4500 let př. n. l. Mezi obrázky lze rozlišit istáda dobytka a muže na koních spolu s nápisy v tafinagh neboli berberské abecedě, kterou dnes používají již jen Tuaregové. Také v pohoří Tassili n´Ajjer v alžírské čáti Sahary, o němž byla řeč, se na skalních stěnách našly kresby a barevné malby kultur pastevců dobytka, které pocházejí asi z 5. až 2. století př. n. l. Objevil je francouzský etnolog Hentri Lhot. Podobně v pohoří Ai ve středním Nigeru byly v jeskyních nalezeny skalní malby staré 3000 až 8000 let. Sahara je kraj zvláštní krásy. Není to plochá, nudná žlutavá pláň. Oživují ji podivuhodné útvary z písku a kamení a západ slunce zdůrazňuje barevný charakter dun a regu. A nejkrásnější je v noci, když nad pískem a kamením vyjdou miliony hvězd a krajina získává slavnostní ráz katedrály.

SVĚTOVÉ POUŠTĚ

Nejvíce pouští leží po obou stranách obratníků, kde je málo dešťových srážek. Podél obratníku Raka se v Africe rozkládá Sahara a Arabská poušť, v Indii a Pákistánu poušť Thar. Na obratníku Kozoroha leží poušť Sechura v Peru, Atacama v Chile, Kalahari v jižní Africe a pouště pokrývající celou třetinu Austrálie – Simpsonova, Stuartova, Velká Viktoriina, Gibsonova a Velká písečná. Druhá skupina pouští leží dále na sever a na jih od obratníků a nespadají do pásma tropického podnebí. Jsou to středoasijské pouště Karakum, Taklamakan a Gobi, severoamerická Mohavská poušť a Velká pánev. V Jižní Americe Patagonská poušť. Jen několik pouštních oblastí je zcela holých. Mohavská poušť, poušť Kalahari a Karakum mají dostatečné množství řídkého porostu, takže tam mohou žít zvířata i lidé. V Mohavské poušti například rostou kaktusy, suchomilné keře a yuca. Vrcholky hor jsou zalesněné. Poušť Kalahari je porostlá akáciemi a travou. Také Karakum je na jaře pokryta travou, která skýtá pastvu zvířatům.

GEO, Madrid