Chytrá hlava

Co to jsou mangrovy? Mangrovy tvoří nejrůznorodější, nejsložitější a také nejužitečnější ekosystém na Zemi. Mangrovníkové lesy ponořené ve slané vodě slouží jako útočiště bezpočtu jedinečných živočichů. Bývaly doby, kdy mangrovy pokrývaly tři čtvrtiny mořského pobřeží v tropických a subtropických oblastech. Dnes jich zůstala sotva polovina a z nich ještě polovina je ohrožena. Tato přírodní bariéra je však i nadále jedním z nejproduktivnějších ekologických společenství na světě podobně jako tropické pralesy.

Magrovy jsou porosty stálezelených stromovitých bažinných rostlin, které se táhnou na velké vzdálenosti na plochých a bahnitých mořských pobřežích a při ústích řek. Druhově bohaté jsou zvláště v indomalajsijských, ale i v jihoamerických končinách. Při odlivu jsou vynořeny nad vodou, při přílivu bývají až po koruny zality vodou.
Hlavním obyvatelem tohoto bohatého ekosystému je mangrovník, španělsky mangle. V jazyce guaraní, kterým hovoří původní obyvatelstvo jihoamerických zemí, toto slovo znamená pokroucený strom. Charakterizuje to zřejmě spletité a pokroucené kořeny, kterými se některé druhy mangrovníků vyznačují.

MÍRNÉ KLIMA, KLIDNÉ MOŘE

Mangrovníkové lesy pokrývají 60 až 75 procent mořských pobřeží a asi 181 000 km2 světové pevniny. Vyskytují se zhruba ve stovce zemí. Biology a ekology odjakživa fascinuje nevídaná schopnost mangrovníků přizpůsobovat se slanému prostředí s nedostatkem kyslíku. Kořeny často rostou ve slaných bahnitých vodách. V některých oblastech se proto mangrovníkovým lesům říká slané lesy. Aby se těmto podivuhodným stromům v tak nepříznivém prostředí dařilo, potřebují mírné klima s teplotami kolem 20 °C, klidné moře a alespoň občas sladkou vodu z řek a dešťů. Takové podmínky panují v oblastech mezi 25. stupněm severní a 25. stupněm jižní šířky, zejména na tropickém a subtropickém pobřeží Afriky, Ameriky, jižní Asie, pacifických ostrovů, Karibiku a Austrálie.

SLOŽENÍ

Hustý porost tvořící tento biotop vypadá na první pohled chaoticky, ale ve skutečnosti se vyvíjí a roste podle určitého řádu. Jednotlivé rostliny vytvářejí pásma podle toho, jak jsou odolné vůči pravidelnému přílivu slané vody. Nejlépe snáší sůl mangrovník černý (Avicennia germinans), nejhůře bílý (Laguncularia racemosa), který proto roste pouze na vyvýšených místech. Kromě soli musí mangrovník čelit i bahnité půdě. V zásadě jsou mangrovníky na tento život dobře uzpůsobeny. Chůdovými kořeny jsou upevněny v podkladu a dýchacími kořeny si opatřují kyslík, na který je tu půda velmi chudá. Aby přežily ve slaném prostředí, vytvořily si mangrovníky zvláštní systém dýchání, kterým čelí nedostatku kyslíku, protože některé jejich části jsou trvale ponořeny pod vodou. Například v kořenech mangrovníku černého jsou dýchací trubice, tzv. pneumatofory, které vyčnívají nad vodu. Červený mangrovník dýchá pomocí tzv. čočinek neboli průduchů, které má v části kořenů nad vodou. Těmito otvory přijímá strom kyslík a rozvádí ho do kořenů pod vodou. Slanému prostředí jsou přizpůsobeny i listy. Mají zvláštní žlázy, které jsou schopny vylučovat nadměrnou sůl.
Závod o přizpůsobení vyhrává mangrovník červený (Rhizophora mangle), který dobře snáší slanou vodu a navíc mu nevadí nedostatek živin, bahnitá půda ani nedostatek kyslíku z půdy, protože horní část kůlovitých kořenů mu pomáhá v dýchání. Díky těmto tenkým, klenutým kořenům přežívá na samém okraji mangrovů. Zvláštním druhem mangrovníku je Pellicera rhizophorae, který se vyznačuje rozvětveným systémem silných kořenů, z nichž mnohé trčí do vzduchu.
Další trik mangovníků, jak přežít, souvisí s jejich rychlým a bezpečným rozmnožováním. Převislá semena klíčí už na stromě. Jakmile spadnou do vody, plavou na hladině a přežívají, dokud se nedostanou na vhodné místo.
Jeden mangrovníkový les může tvořit i přes 100 bažin a může v něm růst několik desítek vodních rostlin přizpůsobených k životu v tomto slaném ekosystému.

FAUNA

Lesní labyrinty netvoří pouze mangrovníky. Ve vzduchu, na zemi a ve vodě žije v mangrovech více než sedm desítek rostlinných a živočišných druhů. Společně s různými druhy půd a vod vytvářejí jedinečné prostředí s neuvěřitelnou biologickou různorodostí.
Savci, plazi, obojživelníci, ryby, korýši, ptáci a mnoho dalších živočichů nachází v těchto lesích bohatý zdroj potravy a útočiště. Mohou se tam v klidu množit a vychovávat potomky daleko od nebezpečí hrozícího na otevřeném moři nebo ve vnitrozemí. Pro žádný jiný biotop není příznačná taková různorodost mořských a suchozemských živočichů, ať už zde tráví celý život nebo jen určité období.
Některé druhy žijí v mangrovech trvale. Některé nikdy neopouštějí bahno, jiné se pohybují mezi kořeny a korunami stromů. Mangrovy ožívají také díky častým návštěvníkům. S přílivem připlouvají mořští živočichové, například motýlkovci nebo krabi, po zemi přicházejí savci, například mývali krabožraví, makakové či drobní hlodavci, a do korun stromů usedají papoušci, holubi, volavky, kormoráni, krahujci nebo třeba orlovci říční.
Obyvatelé mangrovů se o svůj životní prostor dělí po vrstvách. V nejvyšší vrstvě, v korunách stromů, žijí ptáci, kteří slétají do nižších vrstev pouze za odlivu, který obnažuje bohatý zdroj potravy.
Jejich sousedé, hmyz, se většinou ukrývají před sluncem a za potravou vyrážejí až v noci. Společně s ptáky obývají koruny stromů také ještěrky, hadi a opice. V nižších vrstvách se to hemží různými druhy savců. Mezi kořeny v místech, kam proniká mořská voda, se daří řasám a četným bezobratlým, především krabům, ale i některým vzácným živočichům, například drobné hermafroditní rybce z rodu halančíků Rivulus marmoratus. Nejbohatší život je pod vodou, v níž se společně s rybami, řasami a medúzami pohybuje bezpočet drobných organismů.

OHROŽENÍ

Mangrovy, kdysi označované za neužitečné pustiny, jsou dnes považovány za velmi cenný ekosystém. Přesto jsou ohroženy. Podle zprávy FAO z roku 2003 se celková plocha mangrovníkových lesů na celém světě a s ní i zelené plíce planety za posledních dvacet let zmenšily přibližně o 25 procent. Ničení magrovů má navíc vážný ekonomický a sociální dopad na obyvatelstvo, které je na nich závislé. Úbytek mangrovů rychle postupuje. Na vině je zabírání pobřežních oblastí pro výstavbu, rozvoj zemědělství, zvyšování těžby mangrovníkového dřeva a především budování dalších a dalších farem na chov garnátů. S rozšiřováním nádrží pro chov garnátů je spojeno kácení stromů, přehrazování přirozených přítoků sladké vody a znečišťování ekosystému chemickými látkami používanými při chovu.
Z ekologického i ekonomického hlediska jsou mangrovy velmi cenným ekosystémem. Důvodů, proč bychom je měli chránit, je řada. Tyto mnohotvárné lesy tvoří přirozenou hráz bouřím a hurikánům. Slouží jako chovná stanice pro mořské živočichy, kteří jsou základem světového rybolovu. Filtrováním látek škodlivých pro životní prostředí zabraňují mangrovy pronikání odpadu a sedimentů do jiných biotopů, mimo jiné do korálových útesů.
Mangrovníkové lesy jsou nepostradatelným článkem potravního řetězce. Jako příklad lze uvést list mangrovníku, který spadne do slané vody. Zakrátko se na něm uchytí bakterie, které ho postupně rozloží. Pak poslouží jako potrava garnátovi, a ten ho do životního prostředí vrátí v podobě výkalů a odumřelých buněk. Těmi se živí měkkýši a mořští červi. Někdy list odnesou proudy a v moři se pak stane potravou vyšších živočichů. Je docela dobře možné, že některá z potravin, kterou konzumujeme jako zdroj proteinů, v určité fázi své existence prošla právě mangrovníkovým lesem.

Obyvatelé mangrovů

MUY INTERESANTE, Madrid